Gordický uzel krize světa

Náš svět je v krizi. Máme globální ekonomiku, hrajeme podle globálních pravidel a svět je v krizi.Cesta ven leží zahalena množstvím problémů, se kterými se potýkáme.Hledáme příčiny krize a neumíme se shodnout.Aplikujeme opatření proti projevům krize. Fungují lokálně a krátkodobě. Jak z toho ven?

Vnímáním krize se nám jako červená nit táhne poznání, že spousta pracovních míst skončila v nenávratnu.
Vidíme obraz asijských dělníků.
Opatření naší vlády se snaží udělat z Čechů asijské dělníky u nás. Aspoň něco.

Ale tohle nemůže fungovat.

Opatření na tvorbu nových pracovních míst nebojují jen s asijskými dělníky. To je ta viditelná konkurence pro českou pracovní sílu.
Průmyslová revoluce nastartovala růst produktivity práce. Tento trend umocňuje IT revoluce.

Na výrobu téhož je objektivně potřeba méně a méně lidí.

To je globální trend, který diktuje podobu trhu práce. Kolik lidí bude třeba, aby vyrobili všechno, co celek potřebuje?
Čím dál méně.

Dokud budeme s tímto trendem bojovat, budeme více a více prohrávat.

Práce strojů nastartovala trend snižování délky pracovní doby. Zatímco na konci 19. století bylo zvykem pracovat denně i 14 hodin, je dnes průměrná pracovní doba poloviční.
Trend technologického pokroku je doprovázen zkracováním pracovní doby.

Pokud máme společnost proto, že máme společný zájem, na kterém se většinově shodneme, měli bychom jako východisko stanovit tento nejširší společenský zájem a podle něj stanovit nástroje.

Nejširším společenským zájmem jsou nepochybně taková pravidla fungování společnosti, aby měl každý jednotlivec možnost uživit se vlastní prací.

Jinými slovy chceme tak uspořádanou ekonomiku a pravidla v ní, aby vedla k dostatku výrobků a služeb na jedné straně a zároveň k pracovnímu trhu, kde existuje pouze přirozená nezaměstnanost. Kde každý, kdo chce pracovat, najde uplatnění s oceněním, umožňujícím prožít spokojený život.

Je evidentní, že cesta k rovnováze na trhu práce vede k dalšímu zkrácení pracovní doby, odpovídajícímu technologickému pokroku.
Řádově můžeme přemýšlet v kategorii 20-30%, tedy k pracovnímu týdnu o délce cca 30 hodin jako stav, odpovídající technologiím roku 2014.

Jak docílit toho, že se sníží délka pracovní doby a zároveň vzrostou mzdy, což je předpoklad opravdové rovnováhy?

Abychom mohli najít odpověď, musíme uvažovat o ekonomice jako o celku.

Dnes máme na jedné straně v nerovnováze trh práce. Výsledkem je systémová nezaměstnanost a mzda, za kterou nelze pokrýt ani běžná vydání.
Ale zároveň s tímto "výsledkem" trhu práce máme výsledek trhu zboží - plné regály v obchodech.

Musíme si uvědomit, že rozdíl je jen v číslech. Dnes aplikujeme sadu opatření, která vedou k negativním výsledkům na trhu práce a zároveň k plným regálům.
Jak je to možné? Jak to děláme?

Musíme si uvědomit, že prospěch z technologického pokroku je zakomponován v tom, co jako lidé používáme. Co kupujeme.
Máme lepší televize, které vyrábějí na automatizovaných linkách.
Super. Zisk z úspor za mzdu lidí inkasuje majitel továrny. Inovace zaplatí vždy člověk v ceně výrobku.

Tímto dvojím způsobem tedy zacházíme s efektem pokroku.

Pokud dáváme zadání, že chceme pracovat v souladu s trendy místo 40 hodin 30 hodin týdně a zároveň že si chceme dopřát výnos z pokroku v takové míře, abychom mohli za svou mzdu prožít spokojený život, vidíme, jakým směrem musíme přínos pokroku napřít.

Obecně vidíme, že abychom mohli pracovat jako jednotlivci méně, potřebujeme taková pravidla společnosti, která nasměrují pokrok "do kapes" jednotlivců.
Nikoliv výrobců.

Tohle je základní pravidlo, které se nedá obejít.
Dá se suplovat přerozdělováním, dotacemi a vším ostatním, co dělá naše vláda.
Ale nefunguje.

Rovnováha trhu práce na kratší pracovní době a zvýšení kvality života, vyplývající z technického a dalšího pokroku je přímo odvislá od toho, jak dokážeme jako společnost zapojit pokrok ve prospěch lidí.
Dokud půjdeme cestou privatizace, smiřujeme se s tím, že zisk z pokroku v daném oboru zaplatí všichni a užije jen majitel firmy.

Jako lidé jsme opět na křižovatce.
Jak má vypadat naše ekonomika?

Má to být globální moře pro dravce? Přinese to zlepšení?
Nebo to má být nezávislá ekonomika se silnou domácí produkcí?
Ekonomika s plnou zaměstnaností a spokojenými lidmi?

Nenechme se omezovat dogmaty o všezachraňující konkurenci a hloupém státu.
Potřebujeme přesný opak. Chytrý stát a spolupráci.