Jak dlouho tě ještě bude bavit otročit?

Že neotročíš? Že nepracuješ jen proto, abys přežil? Že si čas od času dopřeješ?

Pohled na globální čísla říká, že se majetek přesunuje směrem od chudých k bohatým.
Dnes patří půlka naší planety 1% vyvolených. Zbývajících 99% lidí si od narození kupuje každý den kousek svého světa u elity.
Protože musí. 
Ti, kteří dnes bohatnou na vodě, chtějí celý zisk. Zakazují vlastní zdroje.
Ti, kteří bohatnou na jídle, chtějí celý zisk. Prosazují GMO a zakazují vlastní pěstování.
Koncentruje se vlastnictví všech zdrojů a možnost nekupovat si svět je čím dál více teoretická.

Je jedno, jestli tomu říkáme tržní ekonomika 21. století, nebo to vidíme jako moderní formu ovládání. 
Je to tak.

Možná, že u tebe ještě převažují aktiva nad dluhy. 
Ale statistika je neúprosná. 
I na tebe dojde.
Nemáš šanci.

Možná, že ještě patříš mezi ty, kteří se umí zaopatřit prací. 
Ale práce ubylo. Technika jí zvládá lépe a levněji. 
Čtyřicetihodinový pracovní týden je neudržitelný, ale protože prospěch z technického pokroku inkasuje majitel stroje, nikoliv ten, kdo díky němu produkuje násobně více, než před léty, zkrácení pracovní doby při zachování výdělků je nemyslitelné.
A tak se více a více lidí uchází o méně pozic. A podbízejí se cenou.
Reálná mzda v tomto systému už nikdy neporoste.
Budeme tvořit jen další umělá pracovní místa. A opět v souladu s posláním systému dotace na tato místa skončí v zisku soukromých firem a nijak se neprojeví na mzdě. 

I další ostatní ekonomická pravidla jsou nastavena tak, aby bohatli bohatí.
Současný finanční systém není nic jiného, než okrádání lidí úrokem. Úrokem, který mají pod kontrolou banky. 
Mezinárodní vztahy deformuje americký dolar, který má pod kontrolou FED. 
Ceny zásadních komodit trvale rostou, i když je jich dost. 

A bonus pro elitu - daňové ráje. Zisk se realizuje mimo území, kde firma vyrábí. Kde si ničí zaměstnanci zdraví a je potřeba je zabezpečit. Kde se ničí prostředí a je potřeba obnovy.
Daňové ráje absorbují zisky obřích firem. Takže místo daňových příjmů státy jako je náš dávají těmto korporacím pobídky. Pobídky, které platíme já a ty. 

Nic z toho nemusí být. 
A pokud se má tvoje situace a situace 99% lidí zlepšit, nic z toho ani nemůže být.

Řešení je mimo box, ve kterém jsme uvězněni. 
Peníze nesmí dělat peníze. Peníze musí být nástroj, nikoliv cíl. 
Peníze nesmí diktovat, někdy vede k lepšímu výsledku spolupráce, někdy konkurence.
Prospěch z technického pokroku nesmí končit v daňových rájích. Musí se promítnout do odměny pracujícího nebo do ceny produktů.

Řešením je soulad a spolupráce, nikoliv boj. 
Stejně jako v přírodě. Soupeření samců není dominantním rysem fungování zvířecího společenství. Má jen dílčí funkci, ale převažuje zájem o co nejlepší přežití celku.

Média tvrdí opak, politici tvrdí opak a všichni, kteří na tobě parazitují tvrdí opak.
Ale chyba není v tobě.

Chyba je v systému.