V roce 1989 byla nějaká situace a nějak jsme se měli. To bylo před masovým rozšířením počítačů. Neexistovaly mobily ani internet. Neexistovaly solární elektrárny ani auta na elektřinu. Neexistoval 3D tisk domů.
Technologie byla tehdy úplně někde jinde. A při tehdejší úrovni technologie jsme měli nějakou životní úroveň.
Produktivita práce se díky technickému pokroku od roku 1989 zvýšila 5x.
Proč se to neodráží v naší životní úrovni?
S dobrými úmysly jsme zavedli špatný model.
Špatný model demokracie, který ti u moci doslova zneužívají.
Vidíme to každý den.
Špatný ekonomický model.
Protože kdyby byl dobrý, poznali bychom to na životní úrovni 5x.
Dokud toto nepřijmeme jako výchozí bod pro další rozhodování, budeme v začarovaném kruhu.
Náš současný ekonomický model je špatný, protože fakticky vede k dluhům a chudobě.
Toto jsou neoddiskutovatelná fakta.
Kde mizí bohatství?
Proč neroste životní úroveň tempem, odpovídajícím technologickému pokroku?
Protože jiný zdroj prosperity společnosti, než technologický pokrok, neexistuje.
Tedy existuje, ale patří spíše minulosti - války a kolonizace cizích území.
Jak se může projevit prospěch z technologického pokroku?
V souladu s logikou jej vždy inkasuje vlastník technologie.
Firma pořídí stroj.
S novým strojem může vyrábět levněji. Může snížit cenu svých výrobků.
Ale to se prakticky neděje. Za 25 let praxe ukázala, že ceny všeho trvale rostou.
S novým strojem může propustit část zaměstnanců a často to dělá. Může zvýšit mzdu ostatním zaměstnancům.
I to se někdy děje. Ale růst reálných mezd zdaleka nekopíruje růst produktivity práce.
Snížení ceny produktu nebo růst mzdy toho, kdo "na novém stroji" pracuje jsou jediné dva způsoby, jak se může v praxi odrazit pokrok na životní úrovni normálního člověka, živícího se prací.
Pokud za 25 let vidíme, že produktivita práce vzrostla 5x, ale přitom ceny všeho trvale rostou a reálné mzdy stagnují, mizí zcela evidentně prospěch z technologického pokroku jinam.
Pokud si vypůjčila, platí úrok. To je časté místo, kam mizí část prospěchu z pokroku. Banky.
Pokud firma vyrábí v licenci, profituje z pokroku vlastník licence.
Zbytek je zisk vlastníka "nového stroje".
Teoreticky by měla část zisku plynout do státního rozpočtu ve formě daní.
Tyto příjmy by opět měly korelovat s mírou technologického pokroku.
Prakticky končí zisk v zahraničí. Nejčastěji v daňových rájích.
Nemizí. Existuje a je obrovský. Je to přesně ta chybějící část.
Toto jsou systémové důvody toho, proč jsme tam, kde jsme.
Nepoladíme je lepšími daňovými výběry, pokladnami ani ničím jiným.
Dokud nebude každý člověk více participovat na technologickém pokroku, dokud se smíříme s tím, že nám největší balík peněz, protože v konečném důsledku jsou to peníze, skončí v privatizovaných firmách v daňových rájích, místo toho, aby se projevil kratší pracovní dobou, vyšší mzdou, nižšími cenami a prosperujícím státním rozpočtem, nic se na našich životech nezmění.
Dokud před tím budeme zavírat oči a čekat změnu od současné garnitury nebo vůbec v rámci dnešní mediokracie, jsme naivní.
Oni ani nic nezmění, ani neodejdou sami, ani nepřestanou lhát.
Dokud nedostanou klackem po hlavě.
