Vajíčko nebo slepice?

Chcete něco lehčího na neděli? Co bylo dříve? Vajíčko, nebo slepice? Tohle je klasická otázka, kterou si kladou filosofové od nepaměti. A protože si ji kladou už tak dlouho, stala se z ní věčná otázka. Pojďme najít odpověď.

Pochopitelně nedisponujeme autentickým videozáznamem, takže na jakýkoliv důkaz můžeme zapomenout. Proto budeme muset při přemýšlení postupovat tak, že do našeho mozku nebudeme zanášet žádná nová neověřitelná fakta. Budeme jen vyhodnocovat informace, které již v paměti máme a možná je uvidíme v nových souvislostech.

Co bylo dříve? Slepice, nebo vajíčko?

Tuto otázku vnímali jinak staří filosofové, a jinak ji vnímáme my. 

Pro filosofy minulosti stála jednoduše - buď se odnikud vzala slepice a snesla první vajíčko, nebo se odnikud objevilo vajíčko a z něj se vylíhla slepice. 

"Odnikud" má přitom dvojí rozměr. Staří filosofové měli podstatně jiné informace o fungování organismu, o buňkách neměli žádnou představu. 

A hlavně, staří filosofové neměli ani potuchy o evoluci. Netušili, že dnešní slepice měla svého předchůdce v evoluci. Brali slepici jako jednou provždy daný "typ" organismu.

My si můžeme jen tyto nám známá fakta uvědomíme. My víme, že slepice měla předchůdce. 

Oproti filosofům jsme tedy jeden klíčový dílek skládačky uviděli. Ale stále ještě nevíme principiální odpověď. 

Slepice nebo vajíčko?

Oproti filosofům minulosti máme k dispozici ještě další poznatky. Víme, že existuje DNA. Víme, jak se ze splynutí spermie a vajíčka rodí život.  O bilologické stránce života toho víme podstatně více. Vrhnou nám tyto naše poznatky další světlo?

Zapojme fantazii. Pokusme si představit, jak to na naší planetě mohlo v reálu probíhat. 

Nejdříve fakta.

Život se na Zemi objevil v okamžiku, kdy byla planeta připravena poskytnout mu živnou půdu. Nejdříve se na Zemi objevil jednobuňečný život. Postupně se prostředí na Zemi měnilo a vznikaly složitější organismy. Rostliny a živočichové. 

Každý živočich si nese v sobě všechny nutné informace a instinkty k životu od narození. Je po biologické stránce naprogramován k životu v přesně tom prostředí, v jakém se narodí. 

Naše vědecké poznání nám říká, že genetickou výbavu ovlivňují rodiče. To je jistě část pravdy. Ale co když k tomuto genetickému mixu rodičů ještě přistupuje v případě každého nového života ještě nějaká další složka - aktuální DNA planety? 

Co když je tato třetí složka, po které se naše věda dosud nepídila, zodpovědná právě za tu výměnu jednodušších živočichů za složitější? Proto částečná podobnost těl, ale zcela nové funkce. Nové funkce, které, jak nám říká věda, není schopen žádný živý organismus samovolně vygenerovat. My lidé, až bychom chtěli, si sami o sobě nebudeme umět vypěstovat z plic žábra. 

Takže proběhla evoluce. Úplně na začátku byl jednobuněčný živočich, předchůdce slepice.

Otázka, co bylo dříve - vejce nebo slepice - se tedy v praxi pídí po tom, kde se vzal na Zemi první jednobuněčný organismus.

Tj. co se stalo, že shluk atomů, tvořících tělo prvního živočicha, získal vědomí.

Máme na výběr ze dvou možností:

1. život, uvědomění si vlastního "já", je výsledkem náhodné chemické reakce,

2. život, naše "já", coexistuje souběžně s hmotným tělem, pokud jsou pro hmotné tělo vhodné podmínky.

Mohla to být chemie?

Kdy se na světě objevilo naše vlastní "já"?

Pokud mohu mluvit za sebe, "já" jsem se objevil v nějakém okamžiku po oplodnění vajíčka. Napojil jsem se na tělo matky a skrz něj jsem nějakou dobu absorboval živiny. Pak jsem se narodil. 

Mohla být jedna půlka mého "já" v tatínkově spermii a druhá půlka mého "já" ve vajíčku? To by znamenalo, že několik milionů dalších půlek "já" teď nosím v trenýrkách. Tahle představa půlek "já" je pro mě těžko představitelná. 

Víme, že naše "já" nemá hmotnou podstatu. Není to tak, že když spermie tatínka splynou s vajíčkem maminky, vznikne nové "já". To jen vznikne tělo pro nové "já". Nové "já" se s tímto tělem jen spojí. 

Moje "já" se odněkud vzalo a připojilo se k oplodněnému vajíčku. 

A stejně to bylo s prvním živočichem. Protože "chemicky" existovaly vhodně propojené atomy, odněkud se s nimi spojilo nějaké "já". 

Toto "já" bylo nositelem programu pro život - DNA. Proto se atomy začaly chovat tak, jak měly. DNA tohoto "já" přirozeně navazuje na DNA "já" naší planety.

A takhle je to s každým dalším "já", včetně mě. 

Otázkou, na kterou naše věda přirozeně odpověď ani nehledá, je kde se bere "já". Já totiž není složeno z atomů.

Tohle "já" popisuje filosofie a náboženství. 

Pokud jsme společně dospěli k akceptování toho, že naše "já" není z atomů, můžeme se na odpověď Co bylo dříve, zeptat náboženství a filosofie.

A jaká je odpověď?

Duše řídí tělo. Každá duše podle nějakého klíče prochází různými těly. V každém těle má prožít jeden život a nějak se vyvinout k lepšímu.

První shluk atomů dostal duši s nějakým programem na život. Duše absolvovala cyklus tak dlouho, až se něco naučila. Pak dostala složitější tělo. 

Duše je přesně to, co stojí mezi vizuálním vjemem tohoto textu a vašim dojmem z tohoto textu.

Takže první slepice (a kohouti) na Zemi vznikaly v období, kdy bylo "já" naší planety vyvinuto do té podoby, že celé prostředí na Zemi bylo se slepicemi kompatibilní. No a pak se při vzniku nových "já" prvních slepic a kohoutů při formování jejich tělesné stránky prostě zároveň s genetickou výbavou předchůdců dnešních slepic a kohoutů projevilo DNA "já" planety. 

Plus mínus :)