Pokání. Chybami se člověk učí. Pokud má sebereflexi.

Před pár dny jsem napsal blog Táňo Fischerová, Vladimíre Franci? Kandidovali jste na PREZIDENTA. Byla to moje reakce na poslední snažení Holešovské výzvy v kontextu celého problému. Problémem je, že je Česká republika ve všeobecně špatném stavu. Poukazoval jsem na podle mě jedinou překážku. I když se většinově shodneme na podstatě problému, shodneme se na potřebě co nejrychlejších voleb podle férového volebního zákona, tak se nepřimějeme k těsné spolupráci.

Blog jsem zabil obratem JSTE TAK BLBÍ? NEBO JSTE TAK PYŠNÍ?
 
Naprosto jsem zabil hlavní myšlenku a z lidí, kterých si vážím, jsem udělal pyšné blbce.
 
Sám jsem občas pyšný blbec. Tohle byl přesně ten okamžik. 
 
Omlouvám se. 
Omlouvám první dámě. Omlouvám se VŠEM dalším dámám a pánům.
 
JSEM NETRPĚLIVÝ A PYŠNÝ BLBEC. VÍM.
 
 
 
Omlouvám se i těm, co čtou mé blogy a dělají si na mě názor. 
 
Udělal jsem chybu. Nemá cenu to zlehčovat úmysly. 
 
Prosím. Přečtěte si ještě jednou původní blog a pod pyšným blbcem si představte mě. Bude to pro mě zasloužený trest.
 
Děkuji.
 
PS: I Stanislavu Grossovi se dodatečně omlouvám.
Stando, jestli to čteš. Prosím pošli mi číslo účtu. Pošlu ti 100 amerických dolarů, pokud ty papírky bereš vážně. 
Nerad bych skončil v base, jako pan Smetana.